Pokud je pravdivé přísloví „do třetice všeho dobrého“, tak v případě letošního soustředění v Hustopečích to platilo bezezbytku. Také letos se do jihomoravského města sjela spousta nadšených účastníků. Ačkoli počasí tento rok nebylo zcela bez mráčků a deště, přece jen si valná většina naší skupiny našla cestu na místní koupaliště, kde zažila mnoho zábavy a radosti.
Ani špatné počasí nám však na odhodlání neubralo. Pamětliví postřehu jednoho nejmenovaného badmintonisty „Do haly přece neprší, tak makáme.“, jsme pilně odtrénovali každý trénink. Pod vedením našeho dámského trenérského kvarteta Jany Soldátové, Péťi Nárovcové a sester Kačky a Elišky Maixnerových jsme se všichni trénink od tréninku zlepšovali, což se projevilo na tradičním závěrečném turnaji. Pokud se však někdo domnívá, že naše tréninky se specializovaly pouze na badminton, rychle bude vyveden z hrubého omylu. V rámci pravidelné rozcvičky došlo k několika náročným utkáním ve florbalu a jindy jsme pod odborným vedením Péťi Nárovcové rozhýbávali naše těla v rytmu tance. Závěry tréninků pak vyplnila zdravotní uvolňovací cvičení, které si pro nás připravila Eliška Maixnerová.
Kromě tradiční náplně našeho soustředění byla na programu také řada doplňkových akcí. Například velmi příjemná návštěva Pavla Kavana, kde jsme ochutnali vynikající guláš a zapili jej výborným vínem. Pavel Kavan byl též součástí našeho tréninkového týmu a jako náš host obdržel od našeho oddílu věcný dar k jeho životnímu jubileu, které v době soustředění slavil. Ještě jednou tedy gratulujeme.
Mezi další akce, které se daly v Hustopečích zažít, patřila návštěva místního pivovaru, nelítostné boje v beachvolejbalu a letos nově večerní běh s čelovkami, který se svou atmosférou mohl směle měřit s věhlasným světluškovým během v pražské Stromovce. Nedílnou součástí bylo také tradiční zakončení soustředění v podobě pikniku, který se letos uskutečnil na tribuně zdejšího atletického stadiónu. Podívaná možná nebyla tak napjatá jako při závodech, přesto se však soutěžilo. Speciální komise hodnotila nekrásnější a nejoriginálnější piknikové vybavení. První cenu a veřejné uznání získala rodina Klausova, jejichž výtvory byly vskutku výstavní. Závěr posledního večera se již tradičně nesl v duchu kytarových melodií, které si připravily Péťa Nárovcová a Jana Soldátová. Mladí i dospělí si s chutí zapěli rozličné písně a spokojeni odcházeli snít své poslední hustopečské sny.
Důležitým aspektem letošního ročníku byla bezesporu přítomnost prezidenta našeho oddílu, ctihodného Tomáše Joudy. Jeho účastí byla oficiálně potvrzena důležitost a prestiž našeho soustředění. Ačkoli pan předseda strávil v našem středu pouhé tři dny, neboť musel vykonat inspekční cestu na další soustředění ve Skutči, byla jeho přítomnost jako vždy nezapomenutelná. Pro účely tohoto článku byl též dotazován, jaké soustředění bylo lepší. Odpověď pana předsedy byla však vskutku diplomatická. „ Jsem si vědom rivality těchto dvou soustředění a ze své pozice tomu hodlám učinit přítrž.“
Spokojme se tedy s hodnocením, že obě soustředění mají svůj půvab a že i v příštích letech se na nich budeme dále scházet a budeme si užívat příjemného prostředí, skvělé společnosti a aktivně strávených prázdninových dnů.
Napsal: Martin Hakl