Letošní jarní soustředění přilákalo mnoho nových tváří našeho oddílu. Tradiční soustředění, které je zaměřeno spíše na rozvoj všeobecných pohybových schopností a kondice, se odehrává převážně na běžkách a v hale. Letos nám objednávka haly nevyšla podle představ – hned v pondělí a v úterý, ale nakonec jsme za to byli vděční.
Počasí po nedělním příjezdu nevypadalo vůbec dobře, z nebe se valily proudy vody a tak jsme zahájili přípravu teorií pohybu po horách, ukázkou běžeckých stylů a mazání a zakončili teorií badmintonu – prezentacemi úderů v různých částech kurtu. Také jsme rozdělili účastníky do týmů a nechali je tradičně tvořit vlajku, pokřik a maskota. Nejlépe situaci vyjadřovalo heslo „Za lepší počasí“.
V pondělí jsme jeli vláčkem do Smržovky do haly, kde proběhl krátký kondičně badmintonový trénink a odpoledne jsme vyrazili na první běžky. Museli jsem vyjet až k Hájence Peklo, kde začíná Jizerskohorská magistrála, abychom zjistili, že sníh není nic moc a těžko se na něj maže. Klistr nebo raději nic. Rozdělili jsme se do tří skupin – moje nejstarší a zkušenější lyžaři, střední s Danem a nejmladší či začínající s mým otcem. Také tradice;-)
V úterý dopoledne jsmě jeli opět do haly a strávili tam trochu více času než v pondělí a odpoledne jsme šli běhat ven do klasického podzimního jizerskohorského počasí. Skoro všichni měli boty na běhání a zvládli dlouhý běh po vesnici skvěle. Ještě před večeří jsme volný čas využili k regeneraci a zašli na naši chalupu do sauny.
Původní plán – středa odpočinkový den – nebyl, nebylo moc po čem odpočívat. Tak jsme vyrazili opět na Hájenku, dopoledne i odpoledne. Tentokrát pro změnu za vydatného sněžení. Procvičili jsme s velkými bruslení do kopce a s ostatními základní dovednosti na běžkách. Velcí odpoledne s Danem udělali i malý výlet na Marjánky a Protrženou přehradu a ještě kousek dál. Ale i je počasí otočilo brzy zpět a tak před celodenním čtvrtečním výletem bylo třeba důkladně usušit boty a věřit ve zlepšení.
Slunce se ná nás usmálo ve čtvrtek na chvíli a tak jsme zvládli naplánované trasy. Návštěvou nás poctili Teodor Schinko a Vojta Havránek, takže na výletě vznikla i zvláštní skupina „rychlejších“. Bohužel neznalí tras se dostali i oni na žlutou značku na Jizerku a brodili se za skupinou „C“ do kopce bez bruslení. Všem těm, kteří se trápili touto cestou je třeba vyjádřit obdiv, stejně tak tátovi se skupinkou nejmenších, kteří ujeli skoro 20km. Výlet jsme dokončili tak, že opět začalo strašně sněžit a museli jsem si prorážet zaváté stopy. Všichni nakonec šťastně dorazili domů. Odvoz kluků do Smržovky na vlak do Prahy zajistil i tradiční nákup dortů pro vítěze týmových soutěží.
Pátek jsme se těšili, že bude sníh a hezké počasí a zazávodíme si v „biatlonu“. Závod byl ale velké drama, protože se nám až na potřetí podařilo namazat a to tak, že někteří nemohli ani klouzat a museli skutečně více běžet s bakulemi na lyžích a hned po závodě jsme ujížděli rychle zpět do penzionu do tepla. Jenom nejmladší účastník Filip zul lyže a vydal se na poslední závodní kolo bez lyží, chtěl závod dokončit. Našteští ho Dan dohonil a také dostal z vánice pryč. Po obědě ještě bojovalo pár rodičů s příjezdem a odjezdem z hor. Jaké překvapení, že v Praze bylo krásné jarní počasí:-)
Fotogalerii ze soustředění si můžete prohlídnout ZDE
Děkuji moc Danovi za spolupráci na totmo týdenním boji s výkyvy počasí a tátovi za péči o nejmladší účastníky. Snad bude příští rok lépe.
Markéta