O víkendu 13. – 15. 4. se konal turnaj Radotín cup. V průběhu dvou dnů se v hale vystřídalo zhruba sto padesát hráčů a hráček z celé České republiky a i Astra měla své zastoupení. Naše družstvo se účastnilo turnaje v sobotu v tomto složení: Petr Jelínek, Filip Špička, Ema Špičková, Ondřej Klaus, Jakub Mojdl, Antonín Hlavatý, Marek Pečenka, Tereza Pečenková, Kateřina Oubrechtová, Tereza Houžvíková, Kristian Krejčík, Martin Hušek, Petr Hlavatý, Josef Cajthaml. Trenérský dohled zajistily Zuzka Klusoňová a Míša Myšáková, které si vedení takticky rozdělily na dopolední/odpolední blok.
Samotný „systém“ turnaje byl poměrně zajímavý:
Kategorie MixedU9 – skupina každý s každým, dva sety do 11 bodů
Kategorie U11 – skupina každý s každým, následně pavouk o 1. – 8. místo, zároveň druhý pavouk o místa následující + při prohře v prvním kole pavouka další zápas o pořadí, dva sety do 11 bodů
Kategorie U13 – skupina každý s každým, následně pavouk o 1. – 8. místo, zároveň druhý pavouk o místa následující + při prohře v prvním kole pavouka další zápas o pořadí, dva sety do 15 bodů, v případě stavu 1:1 na sety byl dohráván třetí miniset do 3 bodů
Orientace ve způsobu hraní jednotlivých kategorií byla náročná nejen pro rodiče, ale i pro nás trenéry. Celé odpoledne se z části i proto neslo v duchu: „Budu ještě hrát?“ a „Kolikátý teda jsem?“ ze strany dětí a „Můžeme už odjet?“ nebo „Když teď prohraje, tak ještě musíme čekat?“ ze strany rodičů.
V kategorii mixed-U9 byli našimi zástupci Petr Jelínek a Filip Špička. Po spočítání výsledků zápasů ve skupině se Petr Jelínek umístil na krásném třetím místě. Z medaile na krku by měl určitě radost, kdyby neodjel ještě před vyhlášením výsledků, škoda, příště trochu více trpělivosti J.
V kategorii U11 nás mezi děvčaty reprezentovala talentovaná Ema Špičková, která se po třech vítězstvích ve skupině dostala do pavouka o medailové pozice. Postupem do semifinále by se mohlo zdát, že bronzová medaile je jistá. Organizátoři se ale rozhodli, že v této kategorii (a v šest večer) si holky potřebují zahrát ještě další zápas. V boji o třetí místo bohužel Ema prohrála a medaile jí tedy o kousek utekla (doslova o kousek, protože při vyhlašování výsledků pro ni měli medaili připravenou). Emčo neboj, příště už tam ta medaile cinkne!
V kategorii U11 – chlapci jsme měli hned tři zástupce – Ondru Klause, Kubu Mojdla a Tondu Hlavatého. Při pohledu na rozdělení do skupin vypadá až zvláštně, že všichni tři naši kluci byli v jedné skupině. Čtvrtým hráčem skupiny byl Jan Bednář, takže si alespoň kluci vyzkoušeli jaké je to hrát s nasazenou jedničkou turnaje. Z astráckých soubojů vyšel nejlépe Ondra Klaus, který pak pokračoval v pavouku o medailové pozice a dostal se až do semifinále. Ondrovi patří velká pochvala za to, že si dokázal (ve vší nepřehlednosti) pohlídat nesprávně zapsaný výsledek zápasu a vyžádali jsme tak opravu. Také se tímto Ondrovi omlouvám, že jsem si spletla jeho konečné umístění (v pavouku chybně označené jako quarterfinal, nikoliv semifinal) a moc děkuji, že se ozval! Bronzová medaile byla odměnou za jeho výkony i přístup.
Kategorie U13 – dívky měla z řad Astry tři zástupkyně – Terku Houžvíkovou, Terku Pečenkovou a Kačku Oubrechtovou. Pochvala patří určitě Kačce Oubrechtové, která svůj první zápas odehrála až po poledni a na jejíž druhý zápas se „nějak zapomnělo“ a proto ho hrála až těsně před nalosováním pavouka. Žádná z těchto okolností neměla na Kaččin přístup ke hře vliv a Kačka šla do každého zápasu naplno – jen tak dál, to je správná cesta k úspěchu! Terka Pečenková se ze své skupiny dostala po velice pěkných výkonech – přemýšlení o hře, hledání místa, kam může soupeři zahrát a využití úderů po celém hřišti. Zápas v pavouku už byl nad její síly. Terka Houžvíková také ze skupiny postoupila a také následně prohrála v prvním kole pavouka. Její zápas o postup do semifinále byl velice vyrovnaný – rozhodl až třetí miniset. I tak ale pěkný výsledek proti o hlavu vyšší soupeřce, Terka zapracuje na pohybu k síti a bude ještě konkurenceschopnější než teď.
V kategorii U13 – chlapci jsme sice měli nejvíce zástupců, ale do „medailového“ pavouka se neprobojoval nikdo. I tak byly zápasy pro kluky určitě velmi důležité a poučné – je třeba se soustředit na příjem (Marek), je třeba se vracet na střed kurtu (Petr), je dobré se dívat, jakou rukou hraje soupeř (kde má bekend), je třeba mít připravenou raketu. Mnoho věcí, které na tréninku děláme – teď už snad kluci pochopí, proč je děláme.
Sobotní turnaj pro naše hráče přinesl dvě bronzové medaile. Já jsem se zúčastnila odpolední části turnaje a mám (krom již zmíněných) několik poznatků. Zaprvé oceňuji zajištění rozhodčích na všech devíti kurtech po celý průběh turnaje – sehnat rozhodčí je vždy velmi náročné a jejich účinkování určitě celý turnaj urychlilo (škoda jen, že se ráno začínalo o hodinu později). Během odpoledne jsme se ale museli smířit s několika nepříjemnostmi – čekání několik hodin na zápas, špatné zapsání výsledků, rozdílné systémy hry v jednotlivých kategoriích. V takových situacích bychom si měli ujasnit, proč jsme na turnaj přijeli. Jak tedy pozitivně využít výše zmíněné pro nás „nedostatky“ turnaje? Mám pár nápadů: Co nám asi nejvíce vadilo, byly dlouhé prodlevy mezi zápasy – ale přitom jsme se mohli podívat na starší a zkušenější hráče (hrál se zde i turnaj U15 a U17) – čím se liší jejich hra od té naší, jaké využívají údery, jak jsou na tom s pohybem po kurtu? Další nepříjemností bylo „namixování“ různých systémů hry – co si z toho vzít? Zkusit dětem systém vysvětlit – jak který funguje, naučit je zodpovědnosti za svoje zápasy, jak najít svůj zápas, jak si zjistit pořadí ve skupině. Na to navazuje i špatné zapsání výsledků – zájem nejen dětí, ale i rodičů o výsledek – je třeba si své výkony hlídat. Další pozitivní informace z tohoto turnaje je fakt, že víme, který turnaj nebudeme vyhledávat a budeme se snažit ho nahradit turnajem jiným, pro nás lepším. Na všem je možné najít něco, co nás zlepší, co nás posune vstříc lepšímu výsledku. Já příště určitě vyrazím na turnaj připravenější na možnost časové prodlevy a ostražitější z hlediska zapisování výsledků zápasů. A v čem se zlepšíte Vy? J
Celkově z hlediska trenérky jsem chtěla na turnaji hlavně zjistit, co nám v tréninku chybí, co musíme zlepšit, jak se děti chovají na turnajích, jak dokáží přemýšlet o herních situacích a co pro ně badminton znamená. Odpověď? Překvapilo mě, že většina našich hráčů má problémy s horním úderem – na tom zapracujeme. Také využívání úderů zahraných na síť je určitě možné zlepšit. Nelíbilo se mi, že někteří hráči se na kurtu neumí chovat v případě, že prohrávají nebo že zápas je „příliš snadný“ – to na tréninku těžko nacvičíme, ale alespoň se jim to pokusíme vysvětlit. Naopak pozitivně vidím přístup některých jedinců k zápasům a schopnost podporovat se navzájem na kurtu. Máme i hráče, kteří jsou už nyní schopni přemýšlet jako opravdoví badmintonisté. Všechny tyto vlastnosti a schopnosti se u dětí snažíme podporovat a rozvíjet, ale nic nevynahradí pochvalu a podporu rodičů, která je v tomto věku naprosto klíčová.
Děkuji všem za účast a doufám, že příště se na turnaji sejdeme se stejným cílem – děti pochválit, podpořit a motivovat do dalšího tréninku.
Míša Myšáková
Kompletní výsledky naleznete ZDE
