V srpnu roku 2018, kdy si naše republika připomínala jedno významné kulaté historické výročí, se v jihomoravských Hustopečích konalo již druhé badmintonové soustředění oddílu TJ ASTRA. Po loňské velmi příjemné zkušenosti jsme se všichni těšili na vzrušující týden plný nových zážitků a na krásné moravské prostředí.
Jako v loňském roce také letos na účastníky čekala řada překvapení. První novinkou letošního ročníku bylo rozšíření trenérské sestavy, která o nás celý týden poctivě pečovala. Velkým tahákem, zveřejněným již před začátkem soustředění, byla účast kvalitního astráckého hráče a trenéra Jana Fialy. Už jen tento fakt dokazoval, že se na letošním soustředění bude opravdu tvrdě trénovat a že trenér Fiala nenechá na nikom niť suchou. Nu, a když našeho trenéra doplnily ještě neméně kvalitní trenérky Jana Soldátová, Petra Nárovcová a kondiční trenérka Renata Dohnalová, byla trenérská hvězdná sestava snů kompletní.
Dalším příjemným aspektem tohoto ročníku, který mnozí zajisté přivítali, byla skvělá trička, speciálně vytvořená pro tento badmintonový camp. Vkusná šedá či bílá barva triček s jedinečným logem z dílny Petry Nárovcové znázorňující supermanového badmintonistu majícího na prsou písmeno S z nápisu Hustopeče, slušela každému.
Třetí novinkou bylo uveřejnění oficiálního pokřiku našeho soustředění, které znělo:
„Ať jsme malí nebo velcí,
ať jsme tlustí nebo tencí,
na to tady každý peče,
pro NÁS jsou tu Hustopeče!!!“
Že to v Hustopečích skutečně peče, ba dokonce připaluje, jsme se mohli přesvědčit hned v prvních dnech, kdy se rtuť teploměru šplhala k astronomickým pětatřiceti stupňům. Ačkoli venku bylo k padnutí, my odvážně trénovali v hale, kde bylo kupodivu celkem příjemně. Vůbec nejlépe však bylo ve stínu statných stromů na blízkém koupališti. S ohledem na vysoké teploty a brzké tréninky v hale zde také probíhaly kondiční tréninky Renaty Dohnalové. V rámci kondičních tréninků si účastníci také mohli zahrát beach volejbal či plavat závody v bazénu. Ti, kteří již byli unaveni z dopoledního tréninku v tělocvičně, využívali odpočinku k opalování, četbě či hraní karetních her.
Samotné tréninky v hale však již měly svůj pevný řád. Na začátku každého tréninku bylo společné rozhýbání pomocí pohybových her, florbalu či tance. Florbalové duely byly opravdu velmi vypjaté a napínavé a zejména naše nové účastnice se mohly směle měřit našim pánům otcům, kteří nevypustili jediný odražený balónek. Rozhýbání tancem se uskutečňovalo pod vedením Petry Nárovcové, která svou reprodukovanou hudbou přiměla k rytmickým pohybům i taneční analfabety.
Na herní část tréninku byli všichni hráči rozřazeni do tří skupin. První skupinu juniorů vedla Petra Nárovcová. Když jsem se pro účely tohoto článku dotazoval nejmenovaného člena této tréninkové skupiny, jak je s tréninkem spokojen, bez váhání odvětil: „Je to moc super. Péťa je nejlepší trenérka.“
Tréninková skupina starších nazvaná “elita“ měla v pravdě elitního trenéra Jana Fialu, který nám všem za necelý týden otevřel dveře k zcela novým dimenzím hraní badmintonu.
Poslední skupinu rodičů měla na starost Jana Soldátová. Tato skupina, později z legrace nazvaná svou trenérkou “Jelita“, pilně trénovala zejména technickou stránku hry. Nutno však dodat, že na všech členech této tréninkové jednotky byl za tento týden vidět ohromný pokrok.
Páteční den se pak nesl v turnajovém duchu. Rodiče a dospělí členové elity si proto zahráli turnaj čtyřher a mladší účastníci změřili síly v singlu. Vítězem nejmladší skupiny se stal Ondřej Klaus. Prostřední skupinu ovládl hostující hráč ze Židlochovic, ale hned na za ním se na krásném druhém místě umístil Tobiáš Lecian. Smíšený turnaj rodičů a dospělé elity byl nesmírně vyrovnaný, ale vítězem se stal pár Martin Dohnal a Eliška Novotná.
Kromě denního programu mělo naše soustředění připravenou také výplň dlouhých letních večerů. Někdo se opět vydal užít příjemného letního podvečeru na koupaliště, jiný se vydal do víru moravského města za skleničkou vína z místních sklípků, či do místního pivovaru pro žejdlík piva.
V pátek nás poté všechny čekal společný piknik u běžeckého oválu, kde jsme si všichni příjemně poseděli, pojedli a poté se už přesunuli na ubytovnu, kde nás čekal zlatý hřeb soustředění. Trenérky Jana Soldátová a Petra Nárovcová nám překrásně zahrály na kytary, k tanci i zpěvu. Kromě jiného zde zazněla také oblíbená astrácká badmintonová hymna. S pocitem příjemného uměleckého zážitku jsme se posléze odebrali k poslední noci letošního soustředění. Sobotní snídaně se následně nesla ve znamení předání diplomů a ocenění a nezbylo než se pomalu rozloučit.
Zdá se, že loučení je na celém tomto úžasném týdnu to nejtěžší, ale řečeno slovy Zdeňka Svěráka z filmu Vratné lahve: „… aby mohlo být vítání, musí být napřed loučení.“ A je třeba dodat, že opačně to platí také. Proto se rozlučme a za rok se opět v Hustopečích přivítejme.
Martin Hakl
Více fotek ZDE